Asi 14 dní před vodním vandrem: “ExpediceTeslin River 2005”, se konal v Yukonském Dawson City, Music Festival a bylo očekáváno hodně návštěvníků, ať jen na poslech hudby, popití alkoholu při poslechu a nebo i se zapojit do něčeho nezákonného.

Dawsonský velitel jednotky RCMP, Kanadské Jízdní Policie, požádal hlavní Yukonské velitelství ve Whitehorse o personální výpomoc, aby se zvládly očekávané i neočekávané problémy, pokud možno, bez žádných zvláštních potíží.

Velitel Yukonské Divize rozhodl, že pošle dvě auta z dálniční patroly, celkem 4 muže a psovoda se psem, jehož jméno je Justice a má dědečka z Česka. Tedy ten pes. Justice je 5 roků starý vlčák, který je hrozně prima a moc dobře vycvičenej, ale má jednu vlastnost, že, jakmile skočí do auta, tak začne štěkat vzrušením a nechce přestat. Jak se mu ale dá nějaký povel, okamžitě jej vykoná, už bez štěkání či jiného psího odmlouvání.

Pro ty, co se diví, že nás jelo jen tak málo, když se očekával nápor přes 1000 lidí navic, tak to berte skoro jako staré známé heslo Texaských rangers: “One riot – One ranger”!

Já jsem v té době zrovna byl přidělen k Highway Patrol a tak jsem byl jeden z těch “sťastlivců”, co jel, skoro na 4 dny, tam do Dawsonu, na ten “výlet”.

Jel jsem v autě s mým dobrým kamarádem, co se známe spolu už aspoň 30 let, a tak jsme si mohli povídat a vzpomínat na časy kdy jsme byli obá trošku mladší a horkokrevnější a kdy nám něco takového, jako tento Festival, zvedlo tep, už jen o tom mluvit.

Po cestě jsme zastavili pár aut co jeli trošku moc rychle, sebrali jsme dva radary které jsou na Yukonu ilegální, vylili jsme pár lahví alkoholu včetně piva které byly, buď otevřené a moc blízko u řidiče a nebo už byly na půl konsumovány.

Doby, kdy se mohlo jezdit a zároveň pít, kdy si šofér mohl dát pivo a pít ho i když byl zastaven policií, jsou už dávno za námi. Hodně lidí na to jestě dost vzpomíná protože to neni tak dávno, co se to ještě smělo, ale zákon je zákon a tak jsme psali pokuty a dělali prostě to, co náš zákon nám káže, co musíme dělat v patřičném případě, prostě, načatou konzumaci alkoholu vylít. Jinak to nešlo.

Dawson City je asi 536 km od Whitehorse a tak je to cesta dost dlouhá, zvlášť se zastávkama. Také, když jsme se už přibližovali k Dawsonu, slyšeli jsme na local CBC rádiu, že mluvili o festivalu a zároveň také varovali, že do Dawsonu jede posila od RCMP a tak, aby se lidi chovali tak jak zákony káží, neboť specielně Highway Patrol, má pověst mužů nesmlouvavých…. ale k věci. Takové varování ale slouží pro oba druhy lidí. Těch, co po vyslyšení si dají bacha a těch, co po vyslyšení se rozhodnou, že si musí dát víc pozor aby nebyli přistiženi, ale stejně se nemíní zákonem řídit, a kteří jedou na takovéto festivaly jen s jednim úmyslem...

Po příjezdu do Dawsonu a ubytování se v hotelu, jsme se šli podívat na místní Dawsonské velitelství kde jsme se nahlásili seržantovi, který to tam vedl. Prostě jsme hlásili příjezd a taky to, co máme v úmyslu, aby o tom věděl. Nezáleželo jaký kdo z nás měl “rank” a pozici, tohle bylo jeho město a tak měl právo vše vědět. Souhlasil. Seřídili jsme si rádia na stejnou frequency, zjistili si podle čísel, která policejní auta jsou ve službě přes weekend a kdo je v nich osobně. Pak jsme odjeli. Byli jsme tam sice na seržantovu žádost, ale byl to náš čas a naše rozhodnutí, co a jak budeme dělat, to bylo jen na nás a pro něj, jen kdyby nás někde potřeboval, aby věděl kde budeme a mohl si nás zavolat na pomoc. Náš čas byl jinak náš a naše bylo i uvážení, kdy a kde je nás potřeba...

Jelikož jsme byli Highway Patrol, rozhodli jsme se, že zastavíme Dawsonskou highway z obou stran a budeme kontrolovat všecky auta oběma směry. Pro ty, co to nevědí, tak do Dawsonu vede jen jedna silnice a ta pokračuje pak přes Yukon River směrem na Aljašku.

Postavili jsme se hned na kraji města, každé auto na jedné straně, zapnuli všecky světla, I ta barevná - pohotovostní na střechách a dali se do práce...

Policejní “Check Stop”, podle Kanadských zákonů, nám dává právo zastavit jakékoliv auto bez oddůvodnění a během check stop se praktisuje tak zvaná “Zero tolerance”, kde se kontroluje prakticky všechno co chcem a můžem a za cokoliv protizákoného, či nefungujícího, třeba jako jsou světla, blinkry, bezpečnostní pásy, propadlý termín čísla, řidičák, pojištění nebo podezření z požívání alkoholu a podobně. Za to vše se píše pokuta a nebo se auto nechá i odtáhnout, protože, co lidé neví, tak když je třeba propadlý termín čísla, auto je na silnici nezákoně a když se dostane do bouračky, pojišťovna mu nic nezaplatí, protože to auto na silnici bez pojištění nemělo co delat.

No, měli jsme plné ruce práce i přes opakované varovaní na CBC rádiu a varovných zpráv od lidí z města, že tam jsme. I tak jsme našli hodně řidičů, kteří neměli za volantem co dělat a nebo neměli s autem něco vpořádku. Dvě odtahové služby z Dawsonu byly v krátkém čase plně vytížené a jejich šoféři nám říkali, že takhle “nepracovali” už hodně dlouho. My jsme jim určitě “zvedli “ jejich ekonomii...

Musím přiznat, že hodně lidí od nás neodcházelo, nebo neodjíždělo s velkým úsměvem na tváři, ale hodně jich zase říkalo, že je to prima, že tam jsme a že by jsme tam meli být časteji a děkovali nám.. ..Holt se všem nikdy nezavděčíme… ha…ha…

Stáli jsme hned u zatáčky blízko soutoku řek Klondike a Yukon, takže nás řidiči nemohli hned vidět, až v posledním okamžiku, a to už nestihli otočit a ujet před námi.

V pátek jsem zastavil i dva Čechy z Toronta kteří jeli na dovolenou po Aljašce. Vraceli se přes “Top of the World Highway” a nechtěli mít s “Music Festival” nic společného, jen se přeptali na pár informací a jeli dál. A pak ještě jednoho čecha, ale ten pracoval v Dawsonu v hotelu přes léto.

V sobotu ráno jsme se jeli podívat kolem, mimo jiné i na kopec nad Dawsonem. Ukázal jsem mému partnerovi hrob kde je pohřben J. Welzl a zajeli jsme se podívat k velkému bagru z dob zlaté horečky (Dredge number 4). Odpoledne jsme se postavili zase na “naše místo” a očekávali klidnou sobotu. Bohužel, ani opakované varování a vědomost domácích o naší přítomnosti, na některé lidi neplatilo a práce bylo zase víc než dost, dokonce jsme pomohli dawsonským naplnit i jejich “jail” (vězení).

Většina lidí ale byla ráda, že tam jsme, zvlášť Američané a Evropani. Mnohý z nich ještě neviděl, ani nemluvil s Kanadským Jízdním Policistou a rádi by se s námi vybavovali do nekonečna. Bohužel, na vybavováni jaksi nebyl čas, který nám jinak docela příjemně utíkal.

Prijelo auto s Kalifornským číslem a v něm tři mladí kluci, tak asi mezi 19 až 30. Zastavil jsem je a požádal šoféra o řidičský průkaz a papíry od auta. Auto bylo z Kalifornie a tak člověk nikdy neví... Řidič požadované doklady hledal a vtom se ze zadu česky ozvalo : “Co ten kokot chce ?”.

Prohlídl jsem si podané dokumenty a zeptal se ještě pár otázek. Řidič měl silný, jasně český přízvuk. Vrátil jsem mu dokumenty a s klidným úsměvem se, “i já česky” ještě zeptal: “A kam jedete teďka ?” Místo odpovědi jsem viděl jen tři hrozně vykulený páry očí. Šofér svíral volant až mu ruce bělely. Jeho pasažér blednul a ten vzadu ze sebe vyrazil: “TYYY VOLE, VON MLUVÍ ČESKY !!!!!!”…. málem jsem se začal smát nahlas…ha…ha.. On si totiž neuvedomil, že i tomu rozumím a že Čecha můžeš potkat i tady na severu Kanady a i v uniformě Kanadské Jízdní.

Ta pověstná “úcta” k Policici v Česku se i tady ukázala...

Šofér bydlel něco málo let v Kalifornii a jeho pasažéři tady byli z Česka v USA a v Canadě na dovolené. Ten zadní se nakonec vzpamatoval a dostal ze sebe aspoň slůvko: “Promiňte”… jako na mě….

No byli z toho v šoku a že prý ještě v životé nemluvili s Kanadským Jizdnim Policistou a natož s Kanadským policistou, který mluví česky...

Neměl jsem důvod je dál zdržovat, ale oni se chtěli najednou vybavovat a vyptávat, tak jsem je jako služebně navedl na stranu a šel si s nimi na pár minut povykládat. Ještě se dovolili, zda se se mnou můžou vyfotit u našeho auta a pak jeli dál. Neměl jsem na ně víc času, ale dal jsem jim na cestu dobrou radu, ať si dávají pozor, co říkají i v češtině...

jeden člověk nikdy neví...

Zbytek weekendu byl už bez dalších zvláštních událostí…

Snowman Mike