Předjařί

Jiho-Zάpadnί Kanada mά předjařί časově jindy než je to východnί a to na severu. Dά se to řίct asi takhle, zkrάceně a hnedle:

Včera přeletělo přes nάš mίstnί potok hejno špačků – a to mάme teprve prvnί čtvrtiny ύnora dotek. Předjarnί počasί probouzί ze zimnί ύnavy i spoustu jiných zvίřάtek a ptάčků. Slunίčko je ještě pořάd – jak se řίkά – “zubaté”; ale vodnί toky už jsou prudké z horské sněžné strάně sluncem roztάté.

Probouzejίcί se, či usίnajίcί den mά obzor stάle růžově nachový jako v zimě, ale rozkvetlé jehnědy ohlašujί blίžίcί se jaro slibně. Rozkvetlé kočičky jsme ještě neviděli, ale určitě se ukάžί po přίštί neděli.

Kdy že je ten ύnorový Masopůst? A kdy že je ta Popelečnί Středa k vůli které se květy kočiček pάlί na pomazάnί čela popelem; což bývalo zvykem každým kostelem? Bože, ta paměť z mlάdί pokoje nedά, a podzim života už čίhά za rohem.

Koukάm – koukάm, tam u cesty v dάli pod křovίm ……; musίm k tomu přijίt blίž; neb se jinak nedovίm, co tam asi je; kde se vzala v této době nad potokem sněhu malά zάvěje?

Za svůj život viděla jsem ledacos, ale v jednom mίstě pohromadě takhle hustě tkaný kobereček ze sněženek co je tady prostřen lidem přίmo pod nos; to se jen tak neomine. Dlouhý je až kroků šest, širšί nežli délka paže. Pane Bože – postav strάže! Postav strάže stάlé, proti těm co majί zlomyslné mozky omezeně malé. Neničte přίrodu - a ty sněženky nechte žίt také. Jsou prvnί květy po sněhu, jsou prvnί jarnί pousmάnί pro každé srdce zlaté